Masáž je nejstarší formou mechanické terapie. Existuje přes 100 různých druhů masáží vycházejících z různých kulturních základů. Jednotlivé druhy masáží se vzájemně prolínají. Je to díky svébytnosti masérů, kteří se postupem své praxe vyvíjejí, studují různé masážní techniky, či terapeutické metody, jejichž pochopení vnáší osobitost do pojetí masáže masérem.
V každé kultuře existuje určitá forma terapeutické masáže. Popisy mnoha metod, které jsou používány dodnes, známe z nejstarších zapsaných lékařských textů. Čínský rukopis z roku 2700 před naším letopočtem doporučuje každé ráno provádět „automasáž“ proti nachlazení, pro udržení vláčnosti orgánů a jako prevence proti zdravotním potížím.
Podstatně mladší je švédská masáž, kterou kolem roku 1830 popsal Per Henrik Ling, a ktera se v západních kulturách považuje za základní formu masáže, tzv. „klasickou“ masáž.
Klasická neboli švédská masáž je považována za základní formu masáží. Jedná se o terapii pomocí tlaku na svaly a tkáně, kdy ošetřovaný zpravidla leží na břiše, na zádech či sedí na židli.
Běžně se při masáži používají techniky tření, hnětení, roztírání, tepání, chvění a jejich modifikace či kombinace.
Klasická masáž se provádí v těchto sestavách: záda, šíje, dolní končetiny, horní končetiny, hrudník, břicho.
Těhotenská masáž je doporučována ženám od ukončeného 13. týdne těhotenství. Jedná se o masáž částečnou nebo celotělovou, při které jsou masírovány záda, šíje, horní a dolní končetiny.
Při těhotenské masáži se využívají prvky klasické masáže, které jsou ovšem jemnější a šetrnější k celkovému stavu ženy. Při masáži používám těhotenský nebo neutrální olej.
Žena je masírována v poloze na boku s vypodložením hlavy, bříška a dolních končetin tak, aby postavení těla bylo ergonomické a zároveň bylo dosaženo maximálního uvolnění a prožitku masáže.
Masáž těhotným ženám ulevuje od bolesti zad, kloubů a svalů a pomáhá k celkovému zklidnění a relaxaci.
První záznamy o této masáži pocházejí z Číny, 2000 let před naším letopočtem.
Tímto příjemným způsobem jsou postupně masírovány a uvolněny jednotlivé partie zad střídavě kameny i bez nich. Ke zvýšení efektu celé masáže se používají vonné oleje, které násobí prožitek z masáže.
K čemu při masáži lávovými kameny dochází Oproti klasické a regenerační masáži zde dochází k velmi rychlému psychickému uvolnění a navození relaxačního účinku. Teplo sálající z hladkého kamene prostupuje do organizmu až 3 cm hluboko. Ovlivňuje fyziologické procesy, uvolňuje ztuhlé svaly, odstraňuje nervozitu a stres, nespavost a další problémy, které souvisejí s vysokými nároky na psychiku.
Dále se při této masáži reguluje trávení a zrychluje metabolismus. Odplavuje škodlivé látky z tkání, napomáhá ke správné funkci lymfatického systému, jater ledvin.
Mimořádně silné jsou kosmetické účinky, masáž olejem zvláční pokožku a teplo otevře póry. Blahodárným vlivem na lymfatický systém působí lávové kameny proti celulitidě. Na úrovni energetické harmonizuje funkce čaker (energetických center) i meridiánů (energetických drah), navozuje meditační stav. Pocity a účinky vydrží po několik dnů.
Baňkování neboli vakuoterapie představuje jednu z nejstarších léčebných metod vůbec. Její kořeny sahají až do Mezopotámie a Číny. Baňkování používali lékaři už ve starověkém Řecku.
Ošetřovaný může ležet nebo sedět. Nejběžnější je baňkování zad a šíje vleže na břiše.
Ošetřující nejprve provede masáž celých zad 1 baňkou a poté na „připravený terén“ postupně klade baňky podél páteře a na úpony zádových svalů. Baňky se nechávají na těle přisáté 15–20 minut. Po baňkování někdy zůstanou kruhy (záleží na typu pokožky), ale ty do 3-7 dní zmizí.
Po terapii baňkami se doporučuje více pít, neboť masáží se odplavují toxiny a ty se dostanou z těla právě zvýšeným příjmem tekutin. Při problémech se mohou baňkovat i ostatní části těla. Baňková masáž se může kombinovat s klasickou masáží.
Podtlak v baňkách způsobuje pasivní překrvení kůže a roztažení cév, umožní hlubší cílené zaměření na dané svalové struktury, kdy po pasivním oddělení jednotlivých vrstev následuje příjemné uvolnění. Tato kúra vyvolává nejen lokální reakci, nýbrž působí na celé tělo – reguluje energii a podporuje krevní oběh. V Číně se při aplikaci baněk využívá akupunkturních drah a bodů.
Kromě zmíněných faktorů je baňkování velmi bezpečné a nemá žádné vedlejší účinky.
Kinesiotaping je metoda používaná ve fyzioterapii, sloužící k ovlivňování kosterní, svalové a lymfatické soustavy. Spočívá v lepení elastických bavlněných pásek na tělo.
Roku 1973 se japonský chiropraktik dr. Kenzo Kase začal zabývat vývojem speciální pásky, která by podporovala hojení poraněných tkání a zároveň by neomezovala pohyb v kloubu a průtok krve a lymfy. Vyvinul speciální tape (pásku), jehož struktura a elastičnost je velmi podobná lidské kůži.
Společně s tímto tapem vznikla metoda kinesiotapingu. V současné době můžeme hovořit o celosvětovém využití kinesio tapu.
Kinesiotaping pomáhá zkrátit dobu hojení, urychluje rehabilitaci, limituje možnost dalšího poškození a v neposlední řadě slouží jako prevence dalších poranění.
Na určenou partii těla se nalepí kinesio páska dle požadovaného účinku. Třením se aktivuje teplotně citlivé antialergenní lepidlo. Páska na těle vydrží přibližně 5-7 dní.
Musíme však brát zřetel na individuální vlastnosti kůže každého jedince jako je potivost či Ph. Pokud máme na těle nalepený kinesio tape, měli bychom se vyvarovat sauny a hydroterapie.
Tape je vhodné po 7 dnech sundat a aplikovat nový. Celá procedura by se měla opakovat 3x.
Aplikací kinesio tapu oslovujeme kožní receptory, krevní a mízní systém, svalovou a kosterní soustavu a také nervovou soustavu.
Pokud se po aplikaci tapu objeví alergická reakce, doporučuje se tape ihned odstranit.